Zdroj: Mladá fronta DNES
Datum vydání: 10.4.2007
Rubrika / pořad: Kultura - Kraj Hradecký
Autor: PETR MAREČEK

Muzikant a dramaturg Martin Brunner bude opět pořádat královéhradecký festival Jazz jde městem. Jaké má plány?

Hradec Králové - Třináctý ročník hradeckého mezinárodního festivalu Jazz jde městem bude chystat opět muzikant a dramaturg Martin Brunner. Zakladatel moderní přehlídky evropského renomé, který do Hradce přivezl Lestera Bowieho, Joa Zawinula, Billyho Cobhama, Lynne Arriale, Borise Kovače či Jamese Cartera, se k festivalu vrátil po dvou letech, v nichž díky výběrovému řízení "jazz šel městem" s brněnskou agenturou SPKM a dramaturgem Peterem Lipou. Ti však z přehlídky učinili tuctový podnik, kvalita ustoupila podbízivosti, a navíc - navzdory štědré podpoře - zůstaly po nich dluhy. Brunnerovo občanské sdružení Jazz Goes To Town chce akci vrátit někdejší výjimečnost a loni pošramocený lesk. "Mám trochu smíšené pocity. Když před dvěma lety radnice vybrala brněnskou agenturu, byl jsem samozřejmě naštvaný, ale pak jsem zjistil, že je dobré mít volno. Po deseti letech jsem měl prázdniny, vždyť během nich bylo vždycky nejvíc práce. Vrátit se zpátky je pro mě velké zadostiučinění, ale také obrovská zodpovědnost, protože je potřeba další ročník udělat dobře, aby se festival co nejdříve vrátil tam, kde byl," říká Martin Brunner.

Jak se díváte na uplynulé dva ročníky, které pořádala brněnská agentura SPKM s dramaturgem Peterem Lipou?

Záměrně jsem se jich nezúčastnil, ale byl tam můj syn a spousta kamarádů. Taky jsem měl řadu ohlasů od kolegů muzikantů, kteří na festivalu účinkovali. Od nich jsem se dozvěděl, že byly velké problémy s technikou, se zvukem. Připadalo mi, že je to celé na vodě. Stačilo se podívat na dramaturgii. Pro mě byl nejhorší jedenáctý ročník, na něm se neobjevilo vůbec nic, co by šlo pokládat za nějaký přínos. Tím festival hrozně spadl. Na loňském ročníku musím ocenit výbornou dramaturgickou položku - Kurta Ellinga, což je prvotřídní světový zpěvák. Peter Lipa je odborník, který dobře ví, jak udělat levnou dramaturgii. Tak na mě i dva jeho ročníky působily.

Peter Lipa, snad aby přilákal širší publikum, více sázel na pop jazz a podobné módní fúze. Je to na takovém festivalu nutné?

V New Yorku i v Londýně se vědělo, že v Hradci je dobrá přehlídka. Když jsem jezdil po evropských akcích, viděl jsem, jaký je o jazz zájem, a nikde jsem nenarazil na položky, které by byly popové. Naopak, nejdůležitější byla kvalita. V Evropě je nyní trend hledat cestu evropskému jazzu. Už se tak nehledí na to, že patent na tento žánr má Amerika, ale přihlíží se k tomu, že Evropa má svůj vlastní názor, a ten by se na zdejších festivalech měl projevit.

Předchozí pořadatelé často mluvili o tom, že chtějí jazz víc přiblížit širší veřejnosti. Billboardy u dálnice asi nejsou ta nejlepší cesta...

Myslím, že u Hradce to ani není nutné.. Za dvanáct let si už vydobyl určité jméno a lidé, kteří chtějí dobrou muziku, si ho najdou. Festivaly rostou jak houby po dešti, jen tři přehlídky vznikly téměř ve stejnou dobu jako Jazz jde městem, třeba Hořice Jazz Nights, královédvorské Dny R. A. Dvorského, trutnovský Jazzinec. Teď v Jaroměři je Jazzoměř, ve Vrchlabí Jazzlabí, vidím, že zájem o jazz vzrůstá. Je to znát i na hudebních školách, kde se daleko víc prezentuje jazzová hudba, každá škola má bigband, když ne, tak ho dává dohromady, a už se začíná učit i improvizace. Tomu jsem strašně rád, protože to je vlastně podstata jazzu. Myslím si, že jazz se dnes zvedá, i když pomalu, neboť je to kvalitní a náročná hudba. A když někdo přijde na festival a uvidí tam skvělou hvězdu, chytne ho to na celý život, to mi věřte.

Třináctý ročník bude opět v říjnu. Lze stihnout vytvořit kvalitní dramaturgii v tak šibeničním termínu?

Snad ano, ale je to problém. Samozřejmě, že se za dva roky zpřetrhaly mnohé kontakty s Evropou, které se teď snažím dávat znovu dohromady. Už mám vymyšleno asi dvanáct interpretů, kteří by v Hradci mohli vystoupit, a sháním další. Z nich budu vybírat to nejlepší za dané peníze.

Opět budete lpět na tom, aby tu zahráli světoví muzikanti, kteří ještě na festivalu či v republice nikdy nebyli?

Určitě. Už mám domluvenou jednu osobnost, zatím ji tajím, ale uvažuju o tom, že bych ji představil ve dvou podobách, což jsme ještě nedělali. Uvidíme. Je to muzikant, který na festivalu v britském Bathu uzavíral finálový večer podobně jako třeba na jiných přehlídkách Boris Kovač či Rabih Abou-Khalil.

Vždycky jste o festivalu říkal, že má být moderní. Bude se toho vaše dramaturgie držet i nadále?

Rozhodně! My tu máme trochu posunutá měřítka. Pořád v různých situacích slyším heslo Pohoda jazz, ale to je omyl, vždyť jde o umělecké vyjádření. Pohoda jazz -to je třeba Ondřej Havelka, a to je replika, ne jazz. Jazz začíná Charlie Parkerem. V zahraničí se všude hraje hodně moderně, experimentuje se i s technikou, počítači - samply, každý je originální. A virtuozita je samozřejmostí. Rád bych se držel pestré dramaturgie, která by současné trendy dokládala. A ještě musím říct, že čeští muzikanti při srovnávání s Evropou mají hodně co dohánět.

Na minulých dvou ročnících zcela chyběla silná jazzová generace Jiřího Stivína, Milana Svobody či Jany Koubkové.

To určitě vrátíme zpátky, je to generace, která má hudebně stále co říct, nastupující generace toho mnoho nevyjádří, pokud budou všichni pořád jen hrát dokola standardy. Byl bych rád, kdyby Hradec byl místem, kde by se muzikanti i setkávali. A to jak hrající, tak i ti, kteří jsou na festival zváni jako čestní hosté. Ti tu teď dva roky nebyli. Samozřejmě je zase pozveme. Také jsme dříve sledovali různá výročí zdejších osobností a na hlavním pódiu je představovali v nezvyklých seskupeních, v nových projektech či se zahraničními hosty, aby to nebylo stejné s tím, co hrají běžně po klubech. Kapely by se navíc neměly opakovat, nejdříve tak po pěti letech.

O hraní na festivalu jistě vždy usilovali hradecké kapely, které za Petera Lipy dostali velký prostor...

Hradecký jazzový festival je mezinárodní akce, může na něm tedy hrát jakákoliv skupina nebo sólista ze všech koutů světa, musí ale přijít se zajímavým tvůrčím projektem a také musí samozřejmě umět hrát. Na dramaturgickém modelu festivalu se střetávají dva názory. Jeden chce vytvořit jakési balábile po městě, atrakci pro lidi, tedy pivo, párek a nějaká ta kultura, hrát může kdokoliv, kdo zahraje, a pokud možno hlavně zadarmo. Druhý názor od samého začátku chce vytvořit tradici co nejkvalitnějšího festivalu při daných finanční možnostech, který bude mezinárodně reprezentovat město v republice, ale i v zahraničí. A za touto myšlenkou jdu.

Hlavní večery budou opět v Aldisu. Už máte vytipované hospody a kluby, kudy přehlídka půjde?

Jazz letos pravděpodobně poprvé opravdu doslova půjde městem. Bude to překvapení. Chceme zachovat strukturu, kterou jsme dodržovali vždy. Úvodní koncert v pondělí, v úterý až čtvrtek vystoupení v hospodách nebo kde to půjde, a závěrečné dva koncerty v Aldisu. Na všech scénách by měly hrát špičkové české a zahraniční soubory. Problém ale je sehnat jim důstojné prostředí. Z nejlepšího hradeckého klubu Kavalíru B je dnes odbor dopravy a to je škoda. Další prostory jsou nevyhovující, malé nebo se špatnou akustikou. Hradec Králové, krajské město, nemá v roce 2007 pořádný klub, což je ostuda. To je velká a zatím neřešitelná vada myšlenky hrát v lokalitě starého města.