Tomasz Szukalski & Karel Růžička (PL/CZ)

První úspěch zaznamenal Tomasz Szukalski (1948) ve svých dvaceti letech, a to na festivalu Jazz nad Odrou. Získal tu vynikající hrou na tenorsaxofon první místo v kategorii sólistů. V letech 1971-75 působil v souboru Z. Namyslowského a spolupracoval s předními polskými jazzmany, nahrával, zúčastňoval se festivalů a hrál po celé Evropě, především v různých sestavách svého Quartetu (s J. Wallgrenem, P. Warrenem, T. Staňkem a P. Jarzebskim). V roce 1980 navázal spolupráci s bývalým leadrem SBB, J. Skrzekem po dvou letech založil nový kvartet a v něm se etabloval jako dokonalý představitel současného hlavního proudu, v němž podněty všech předchozích jazzových etap splynuly v jediný celek. Od roku 1985 se podílel na koncertech a nahrávkách Česko-polského Big Bandu. Díky mimořádně inspirativnímu jam-session s Karlem Růžičkou na festivalu v Karlových Varech začala jejich vzájemná spolupráce – a my máme to štěstí, že se tato dvojice rozhodla po delší době opět setkat – na hradeckém festivalu JGT 97. Karel Růžička (1940) vystudoval v roce 1959 konzervatoř v oboru bicích nástrojů, ale o rok později již zasedl za piano Orchestru divadla Semafor., v roce 1966 přijal stálé angažmá v jazzovém orchestru Československého rozhlasu. Působil v Decziho Cellule s níž natočil všechna alba, působil i s SHQ Karla Velebného. Kromě toho stál v čele tenteta a nahrál s ním album „Karel Růžička + 9“ které jako jediné jej zachycuje i jako hráče na bicí a percuse. Růžička pak hraje v nejrůznějších sestavách a s různými spoluhráči, s Rudolfem Daškem, Jiřím Stivínem, Františkem Uhlířem, C. Jonesem, J. L. Pontym, T. Scottem, T. Saalminem. Doprovázel Carmela Jonese, byl hostem argentinského saxofonisty Wilsona de Olivery, točil s trombonistou Sonny Costanzem, hrál s P. Favrem a dalšími. Od roku 1985 pravidelně vystupuje v duu s T. Szukalskim, ovšem neméně důležitou součástí jeho hudebních aktivit je jeho skladatelská tvorba. Na mezinárodní autorské soutěži Monacké jazzové akademie získal přední umístění a v roce 1977 dokonce zvítězil s kompozicí „Ozvěny“, kterou si oblíbil i J.T. Thielemans. V letech 1982-85 byl do Monte Carla zván jako člen odborné jury a lektor vyúkových seminářů. Pedagogické činnosti se věnoval i doma – na pražské konzervatoři, či na letní jazzové dílně ve Frýdlantu. Jeho diskografie je nesmírně bohatá, od nahrávek s orchestrem F. Havlíka, přes Velebného Nebajky až po vlastní projekty. Je vynalézavým skladatelem, interpretem a aranžérem. Jeho hra vyniká slovanskou melodikou, kterou občas kombinuje s volně pojatými harmonickými vazbami a vytváří tak syntézu všech vyjadřovacích prostředků současné improvizované hudby.