Willem Breuker Kollektief (NLD)

Willem Breuker, rodák z Amserodamu (1944), na sebe upozornil širší veřejnost r. 1966 vystoupením na festivalu v Loosdrechtu, kde v rámci skladatelské soutěže provedl s třiadvacetičlenným ansámblem vlastní oratorium věnované památce tragické oběti tehdejších studentských demonstrací v Amsterodamu. V témže roce se podílel na LP Schlippenbachovy mezinárodní formace Globe Unity. Spolu s H. Benninkem a M. Mengelbergem založil avantgardní sdružení Instant Composers Pool. Vzrůstající prestiž na evropské jazzové scéně se odrazila v účasti na celé řadě mezinárodních projektů, jako např. spolupráce s G.Hampelem (LP Wergo Jazz, The 8th Of July, People Symphony atd., septetem. Van Hove (Requiem For Ché Guevarra), sextetem H. Millera a podílel se i na skvělém supraphonském projektu Starý dobrý cirkus – Interjazz 4 z roku 1979. Od roku 1973 Breuker vydával ve vlastní gramofonové firmě vedle svých nahrávek také nahrávky avantgardních děl vážné hudby, jazzové skladby svých přátel a spoluhráčů. Píše také divadelní a filmovou hudbu. Od sedmdesátých let se umisťuje ve čtenářských anketách mezi nejlepšími evropskými instrumentalisty. Těžiště umělecké aktivity Willema Breukera však spočívá již od roku 1971 v tvorbě s vlastní formací Kollektief. Deseti až dvanáctičlenný ansámbl se orientuje na osobitou syntézu avantgardního jazzu s ohlasy lidové hudby a „lidovkových“ žánrů, v širším smyslu tzv. Gebrauchsmusik (vojenské pochody apod.). S tím souvisí nasměrování koncertů či spíše veřejných vystoupení – pouliční produkce, vystoupení pro děti s jejich aktivní spoluúčastí. Kollektief při svých koncertech využívá prvků hudebního divadla – happening, klaunerie, kostýmované scénické obrazy. Přičemž i v samotné hudební složce zůstávají neodmyslitelným znakem Breukerem brilantně instrumentovaných skladeb humor a četné gagy, až cirkusová klauniáda a vedle toho např. citace klasické a romantické hudby. Jestliže vystoupení Art Ensemble of Chicago může připomínat africký kmenový rituál, navazuje provokativní show Kolloktiefu spíše na evropský kabaret z počátku století s návazností na dědictví Kurta Weilla a Bertolta Brechta. Jeho hudba se vznáší někde na pomezí populární a vážné. Z rocku v ní nebývá takřka nic, zato však mnoho zappovsky uštěpačné satiry. Provokace byla vždy jedním ze základních kamenů vystoupení ansámblu. Ať už to byla La Plagiata, parodie na operní konvence, nebo Pochod Organizace pro osvobození Palestiny či divadelní představení, ve kterém funkcionáři holandského ministerstva kultury najdou nejlepší uplatnění jako chovanci ústavu pro choromyslné. Přesvědčením, že živá kultura by měla být něco jiného než uctivě udržovaný skleník, je základním motivem práce souboru. Aktuální album – Kurt Weill