Dave Holland Big Band (GB/USA)
Členové kapely
Web
Historie/Popis
Dave Holland se narodil ve Wolverhamptonu v Anglii 1. října 1946. S muzikou začínal už ve čtyřech letech. Hrál na ukulele, kytaru, klavír a od třinácti na baskytaru, krátce chodil na hodiny piana. Učil se sám, ze songbooků a z rádia. Ve 13ti letech s kamarády založil kapelu, se kterou hráli po místních klubech. V 15ti potkává další již regulérní band, opouští školu a začíná se hudbou živit. V té době se měnily i jeho hudbní ideály. Jeho zájmem o hru se vyvíjel, poslouchal desky s velikány Ray Brownem a Leroyem Vinnegarem, kupuje kontrabas a začíná cvičit s deskami. Živí se hraním na baskytaru, ale také začíná chodit do klubů hrát s místními jazzovými hudebníky. V sedmnácti získává „kšeft“ na kontrabas v taneční kapele a taky si zahrál na krátké túře s big bandem, který doprovázel zpěváka Johnnyho Raye. Následovalo angažmá v kapele v restauraci, nyní už v Londýně. Tady začíná Dave studovat kontrabas u James E. Merritta, vedoucího kontrabasů v London Phillharmonic Orchestra, který učil na Guidhall School of Music & Drama, kde na jeho doporučení začíná Holland studovat. Hraje ve školním orchestru a začíná se účastnit londýnského jazzového života. Od počátečního hraní neworleánského stylu Kinga Olivera a Louise Armstronga brzy přechází ke swingu a moderně, v roce 1966 začíná hrát s Johnem Surmanem, Johnem McLaughlinem, Evanem Parkerem, Kenny Wheelerem, Johnem Taylorem a dalšími tehdejšími inovátory britského jazzu. V té době je inspirován velikány kontrabasu Charlesem Mingusem, Scottem La Faro, Jimmy Garrisonem, Ronem Carterem a Gary Peacockem. Studia ho vedou k hraní současných klasických autorů (baví ho Bartók), natáčí pro televizi, film, rádio a samozřejmě – desky. V roce 1967 hraje Holland v klubu Ronnie Scotta s jazzovými velikány jako je Coleman Hawkins, Ben Webster a Joe Henderson. Při návštěvě klubu v roce 1968 ho slyší Miles Davis a angažuje ho do svého komba. Holland se stěhuje do New Yorku a příští dva roky hraje a natáčí s Davisem – IN A SILENT WAY, BITCHES BREW (celkem čtrnáct alb). Pokud není na cestách s Milesem, pracuje s dalšími muzikanty z newyorské hudební komunity. V roce 1970 opouští Milesovu kapelu a společně s Chickem Coreou, Anthony Braxtonem a Barry Altschulem zakládají kapelu Circle. V této době kromě kontrabasu začíná hrát také na cello. Když se Circle po roce činnosti rozešel, přechází Dave do bandu saxofonisty Stana Getze (1972), krátce pracuje také s Theloniousem Monkem a začíná jeho dlouhodobé muzikantské spříznění s reedmanem Samem Riversem. Vydává také svoje první album coby lídr – CONFERENCE OF THE BIRDS. Začíná privátně učit a začátkem roku 1973 opouští Getzův kvartet a koncentruje se na hraní s Anthony Braxtonem a se Samem Riversem v různých seskupeních. V roce 1975 formuje společně s kytaristou Johnem Abercrombiem a bubeníkem Jackem DeJohnettem skvělou sestavu Gateway. S pauzami toto trio koncertuje a natáčí alba dodnes. Po několikaměsíční spolupráci se zpěvačkou Betty Carter v roce 1976 začíná hrát sólové koncerty a natáčí sólové album EMERALS TEARS. Zbytek dekády natáčí a pracuje se Samem Riversem, spolupráci s ním končí v roce 1981. Po natočení cellového alba LIFE CYCLE začíná stavět vlastní kapelu. Kvintet v první verzi tvoří Kenny Wheeler, Julian Priester, Steve Coleman a Steve Ellington, později přicházejí Marvin „Smitty“ Smith a Robin Eubanks. Kapela natáčí tři alba JUMPIN’IN, SEEDS OF TIME A THE RAZOR’S EDGE a s pauzami je na turné až do roku 1987. Po rozpadu kvinteta pokračuje Holleman v triu a v roce 1988 natáčí, v řadě anket vítězné album TRIPLICATE s Jack Dejohnettem a Steve Colemanem. Hraje také s Hank Jonesem a natáčí s ním dvě alba, jedno z nich s bubeníkem Billy Higginsem. V roce 1988 zakládá nový band, kvintet se saxofonistou Steve Colemanem, trombonistou Kevinem Eubanksem a Marvinem „Smitty“ Smithem. V roce 1989 natáčejí album EXTENSIONS vyhlášené albem roku podle časopisu Down Beat. Holland pokračuje ve své pedagogické činnosti, je uměleckým ředitelem letního jazzového workshopu v Banff School v Kanadě a v letech 1987 – 1990 je pedagogem na New England conservatory of Music v Bostonu ve státě Massachusetts. Během roku 1990 se Dave zúčastnil celosvětového turné s Jack DeJohnette’s Parallel Realities spolu s Herbiem Hancockem a Pat Methenym. S Methenym a Royem Hinesem natáčejí na Grammy nominované album QUESTION AND ANSWER. V roce 1992 je regulérním členem tria Herbie Hancocka a s Joe Hendersonem natáčí vítězné Grammy album SO NEAR, SO FAR. Pořádá sólové turné po Evropě (1993), po kterém zúročené zkušenosti natáčí na své druhé sólové album ONES ALL. V průběhu roku se také účastní speciálního projektu spolu se zpěvačkou Betty Carter, Geri Allenem a Jack De Johnettem. Toto obsazení je zachyceno na živém albu FEED THE FIRE. Začátkem roku 1994 formuje Holland nový kvartet se Steve Nelsonem, Ericem Personem a Gene Jacksonem. V létě hrál s Gateaway a v prosinci trio natočilo pro ECM album HOMECOMING. Hollandův kvartet hrál v Evropě i v Americe a v roce 1995 natočil album DREAM OF ELDERS. Zbytek roku strávil na turné se svou kapelou a s triem Herbie Hancocka (s Gene Jacksonem). V průběhu roku 1996 se zúčastnil světového turné Herbie Hancocka a také byl na turné s triem Gateaway a s vlastní kapelou. Byl také aktivní v nahrávacích studiích, tři z nahrávek, kterých se zúčastnil, byly nominovány na Grammy. (Michael Brecker TALES FROM THE HUDSON, Herbie Hancock THE NEW STANDARD a Billy Child THE CHILD WITHIN). V roce 1997 Dave pokračuje v koncertním provádění Breckerova a Hancockova projektu a také projektu Joe Hendersona – Porgy a Bess. Aby toho nebylo málo, tak v létě formuje vlastní band ve složení Steve Wilson, Robin Eubanks, Steve Nelson a Billy Kilson. Po evropském turné natáčí kapela album POINTS OF VIEW nominované na Grammy v kategorii nejlepší instrumentální jazzový kapelový výkon. Kvintet je v průběhu roku 1998 na turné po USA i Evropě. V červnu nahrazuje saxofonistu Steve Wilsona Chris Potter. Vedle toho koncertuje Holland také s hráčem na oud Anouarem Brahemem a saxofonistou Johnem Surmanem po Evropě (album THIMAR na ECM). Natáčí a hraje s Cassandrou Wilson. S kytaristou Jimem Hallem hraje v duu na turné po Japonsku. Ale účastní se také natáčení s Joe Lovanem – TRIO FASCINATION (spolu s bubeníkem Elvinem Jonesem). A s vibrafonistou Gary Burtonem LIKE MINDS (s Pet Methenym, Chickem Coreou a Royem Haynesem). V posledních letech je Holland plně vytížen svým úspěšným kvintetem, natáčí s ním skvělá alba PRIME DIRECTIVE a NOT FOR NOTHIN‘. Kapela i on sám vyhrávají v řadě anket ocenění jako basista roku a kombo roku. Holland stačí ještě koncertovat s bandem v obsazení John Scofield, Joe Lovano, Al Foster. Celková diskografie Dave Hollanda je rozsáhlá, hrál se spoustou různých jazzových ansámblů a sólistů, jenom sepsané tituly, na kterých se podílel vydají na čtyři hustě popsané strany. Kariéra Dave Hollanda je jedna z nejúspěšnějších v současném jazzovém světě, slaví úspěchy u kritiků i fanoušků. třicet let vydává vlastní alba na značce ECM. Dvacet let vede vlastní kapelu. Na mezinárodním festivalu v Montrealu 2000 dostává šanci zahrát pět koncertů s pěti svými různými soubory. Tady se poprvé objevuje jeho třináctičlenný Big Band. Jeho jádro tvoří skvělý Hollandův kvintet zvukomalebně a dynamicky doplněný osmi přidanými nástroji. O Big Bandu snil Holland mnoho let. Základem se stala nabídka Public Theatre z roku 1987. Pro divadlo sestavil Holland 13ti členný orchestr a zaranžoval pro něj své skladby realizované původně v komorních obsazeních. Hudba ale nebyla úplně dokončena, a tak díky nabídce z Montrealu se k ní autor vrací a projekt reviduje. Snahou Hollanda autora je hudbu a aranžmá psát po vzoru Ellingtona a Strayhorna přímo pro muzikanty – individuality v orchestru. Důraz klade na improvizaci, psané pasáže s ní různě kombinuje. Večer co večer zní kapela jinak. Rozdíl mezi psaným a volným se chvílemi stírá. Netradičním kombinováním plechů a dřev vznikají rozdílné barevné zvukové kombinace. Výsledek aranžerského úsilí Dave Hollana vychází na ECM v létě 2002. Na pozim 2002 uslyšíme na podiu Kongresového centra Aldis jeho živě zahranou „hradeckou“ variantu.

