Gianluigi Trovesi & Gianni Coscia (IT)

Saxofonista, klarinetista a skladatel Gianluigi Trovesi se narodil v roce 1944 v Nembro, malé vesnici v alpském údolí nedaleko od Bergama v severní Itálii. Od mládí byl obklopen hudbou. Tradičními pěveckými sbory, místními kapelami hrajícími v nástrojové kombinaci kytara - harmonika - klarinet, které doprovázely tance, i společným posloucháním klasické hudby a oper v prvních rádiích. Na konzervatoři v Bergamu získal po absolutoriu diplom v oboru klarinet (1966). Studoval i harmonii, kontrapunkt a fugu u maestra Vittorio Fellegara, velké osobností italské hudby. Při studiu si přivydělával hraním k tanci. Tak se začal seznamovat vedle tehdy oblíbeného tanga s moderní hudbou, s Glennem Millerem a Benny Goodmanem. Brzy objevil be-bop a Charlie Parkera, Lee Konitzův cool a první nahrávky new wave Ornette Colemana. Velký zážitek pro Trovesiho byl koncert kapely Charlese Minuse se saxofonistou a basklarinetistou Ericem Dolphym na festivalu v Miláně v roce 1964. Trovesi začal učit a v roce 1977 založil trio, ve kterém se pokoušel o propojení italské hudební tradice s jazzovou improvizací. Rok na to už získal první cenu v národní soutěži ve hře na saxofon a klarinet. O rok později nastoupil do milánského Radio Big Bandu na post první altky a prvního klarinetu. To znamenalo získat zkušenosti v mimořádném koncertním období orchestru, kdy s ním pracovali osobnosti John Lewis, Kenny Clarke a Francy Boland, Gerry Mulligan a Bill Smith. První nahrávka s Trovesim coby sólistou Baghétt dostala první cenu italských kritiků. Trovesi získal důležité mezinárodní zkušenosti, účastnil se různým projektů s personami evropského jazzu. Hrál ve Východním Německu s Petrem Kowaldem a Manfredem Schoofem, Günterem Baby Sommerem a Connie Bauerem, nahrával s nimi ve Stockholmu a byl také pozván na improvizační dílnu ve Wuppertalu (1980). Po koncertě v Bergamu s Gasliniho Sextetem je povolán Joachimem Berendtem do jazzové skupiny Summit, mezi sólisty (John Carter, Perry Robinson, Ernst-Ludwig Petrowsky, Evan Parker). Trovesi tu během koncertu do svého sóla dokázal vmontovat florentinskou renesanční saltarelu. V roce 1982 hrál s jedněmi z nejdůležitějších současných jazzových osobností Michelem Portalem, Albertem Mangelsdorffem a Anthony Braxtonem. Spolupracoval se dvěma nejúspěšnějšími národními trumpetisty Paolem Fresu a Enricem Ravou a několika evropským kolegům přispěl kompozicemi pro jejich kapely (Misha Mengelberg, Keith Tippett). Spolupracoval i se saxofonistou a klarinetistou, blízkým přítelem Louisem Sclavisem. V roce 1983 získal cenu rádia Uno Jazz Praize (RAI - národní italské vysílací společnosti), Dances nahrané Trovesiho triem dostalo cenu za nejlepší nahrávku roku 1985 v časopisu Musica Jazz - v italském Top Jazz Poll a v hlasování v časopisu Musica e Dischi. V roce 1988 ho Musica Jazz v hodnocení Top Jazz Poll vyhlásila nejlepším italským jazzmanem. Zralé období Trovesiho začíná založením nástrojově originálně obsazeným Oktetem (1991), plně mezinárodně potvrzující jeho postavení skvělého bandlídra a komponisty. Vyvinul vlastní originální hudební jazyk mísící jazz se vzpomínkami na evropskou klasickou a populární hudbu. Se svým Octetem se zúčastnil nejvýznamnějších jazzových festivalů. Nahrávka From G To G (1992) získala pět hvězdiček v americkém Down Beatu jako nejlepší nahrávka roku, Octet vyhrával ankety coby nejlepší kapela, Trovezi nejlepší hudebník. Hráli nejen na všech evropských festivalech, ale také v Kanadě a Číně. V roce 1994 časopis Musica Jazz charakterizoval Trovesiho tvorbu ve speciálním CD. Druhé album Oktetu Les Hommes Armes (1996) je opět nejlepší nahrávkou roku a Trovesi Octet nejlepší kapela v anketách, v roce 1998 je opět nejlepším italským jazzmanem a v roce 2000 zas. Na objednávku tří francouzských festivalů začal Trovesi komponovat v roce 1999 svitu Around About Midsummer's Dream. Album je inspirované zmínkou o tanci bergamasque v Shakespearovi (pracoval s ním i Bach a Frescobaldi). Originální je Trovesiho koncepce, kombinující zvukové barvy Oktetu jako jazzového, klasickéhoa lidového tria s tamburello (velkou italskou tamburinou). Jde o mimořádný plně evropský projekt kombinující poptávku francouzských festivalů, italskou kapelu a německou produkci (CD na SWR a ENJA). S německým WDR Big Bandem, jedním z nejdůležitějších z evropských jazzových big bandů, natočil vlastní kompozici Dedalo (ENJA 2003). Projekt byl oceněn německými kritiky jako nejlepší nahrávka roku. Z roku 2003 je i další skvělé album Oktetu Fugace. V roce 2001 předseda italské vlády Carlo Azeglio Ciampi propůjčil Gianluigi Trovesimu titul „Ufficiale della Repubblica Italiana“, jedno z nejvyšších italských státních vyznamenání vyjadřující úctu k jeho velkým uměleckým úspěchům. Gianluigimu Trovesimu se podařilo to nejobtížnější nejen pro muzikanta, ale pro jakéhokoliv umělce: vytvořil vlastní hudební svět, a to ihned rozeznatelný a kompletně originální. Dnes je jako skladatel a improvizátor spolu s Michelem Portalem, Mishou Mengelbergem, Evanem Parkerem a Johnem Surmanem řazen mezi jazzové osobnosti, které svou tvorbou vytvořili a naplnili pojem evropský jazz. Nechávají se inspirovat americkou tradicí, ale tamní hudbu nenapodobují. Trovesi používá široký okruh materiálu zahrnující italskou klasickou tradici, současnou klasickou hudbou, zvuk dechových, tanečních i barových kapel, lidovou muziku z jeho rodného údolí a jazz. Toto šťastné spojení s jeho mnohostranným talentem a nezastupitelné užítí improvizace z něho dělá vysoce originálního skladatele. V protikladu ke svým kompozicím hraje Gianlougi Trovesi zcela komorně v neodolatelném duu s harmonikářem Gianni Cosciou. S obrovskými úspěchy se objevují v klubech a divadlech po Evropě, žádná mamutí turné tom ale nejsou, jen na tucet koncertů pro radost. Záměrně provokativní hudba skvělého italského dua se neustále přesouvá do míst, kde je posluchač nečeká. Je tvořena improvizacemi na základě tak rozdílných zdrojů, jako jsou Modern Jazz Quartet a hudba z filmu o Pinocchiovi nebo jeden z nejtvořivějších skladatelů 20. století Kurt Weill. Odborníci hovoří o problému dvou Weillů - skladatele v období, kdy žil v Německu a řadil se po bok Hindemitha, a broadwayského autora, který se v Americe pohyboval v muzikálu, divadle a filmu. Pro Trovesiho a Cosciu tento problém neexistuje, protože tito italští improvizátoři z Nembra a Allessandrie mají podobný odpor k umělému rozlišování mezi domněle intelektuálským a pokleslým uměním a stejně jako Weill vědí, že skvělou hudbu lze najít na ulici jako na konzervatoři. Hudba Kurta Weilla byla jedním z prvních témat, na něž se akordeonista Coscia soustředil poté, co se začal naplno věnovat hudbě po třiceti letech, kdy pracoval jako právník. V roce 1991 se s RAI Radio Rome Symphony Orchestra podílel na provedení The Rise and Fall of the City of Mahagonny. Duo je výjimečnou a jedinečnou záležitostí. Tito dva staří přátelé mají velmi moderní hudební cítění a nálada, která z jejich hudby vyzařuje, je podtržena podivuhodně nápaditými dialogy. Jejich hudba se plynule vyvíjela od jejich prvního alba Radici pro malou italskou společnost EGEA v roce 1995 přes In Cerca di Cibo (1999 ECM) až po poslední album Round About Weill (2004 ECM). Přístup dua je nesmírně vynalézavý a pružný, balancují na hranici mezi žánry, přičemž své jazzové kořeny oživují odkazy na klasickou, lidovou a populární hudbu. Vytvářejí překvapivou škálu zvuků a nálad a jejich hra jde od srdce. Vyjadřují sentimentalitu, aniž by sklouzávali do triviálnosti, nostalgii, aniž by upadali do klišé, jako by tyto pocity poprvé objevovali. Trovesi a Coscia nejenže vědí, jak správně zacházet s lidovou hudbou, vědí rovněž, jak ji nebrat příliš vážně. Je to hudba nezařaditelná, nejenže jsou Gianluigi Trovesi a Gianni Coscia nejlepší v tom, co dělají, oni jsou zároveň jediní, kdo to dělají.