Al Kooper & The Funky Fakulty (USA)

Al Kooper (1944) je od patnácti let profesionálním hudebníkem. První skutečný úspěch zažil v době nástupu rock and rollu - hrál s kapelou Royal Teens, a ti měli hit v Top 5, skladbu „Short Shorts“ (1958) a o rok později hit „Believe Me“. Kooper byl chycen. Hrál na různých nahrávacích sessions na kytaru jako studiový hudebník. Producenti ho volali, aby natočil kytarové party mladým kapelám. „Jistě, hodně z nich jsem nikdy neslyšel,“ říká, „to bylo období mého života, kdy jsem se hodně naučil. Skamarádil jsem se s muzikanty. Bylo to univerzita." K nahrávacím session se začal učit zvukovým inženýrem a spolupracoval s skladateli Bobem Brassem a Irwinem Levinem, což přineslo vrchol žebříčku s nahrávkou „This Diamond Ring“ v podání Gary Lewis and the Playboys. Jeden z přátel, se kterým v té době pracoval, producent Tom Wilson, pozval Koopera sledovat nahrávací session Boba Dylana. Na sklonku odpoledne už hrál Al charakteristickou varhanní figuru na Dylanově Like A Rolling Stone s geniálním bluesovým kytaristou Mikem Bloomfieldem. Spolupráce a přátelství s Bloomfieldem trvalo až do kytaristovy předčasné smrti v roce 1981. Kooper se stal členem doprovodné kapely Boba Dylan a hrál s ním i při slavné elektrifikaci původně folkového zpěváka na Newport Folk Festivalu v roce 1965. Al Kooperův pracovně přátelský vztah s Dylanem pokračuje už třicet let. Kooper s ním hrál na deskách Highway 61 Revisited, Blonde On Blonde a Under The Red Sky, na jevištích po světě, nebo mu produkoval alba (New Morning). Působivý varhanní riff v Dylanově prvním hitparádovém hitu přinesla Kooperovi mnoho nabídek na natáčení. Většinu jich odmítl. Neodmítl však nabídku kapely The Blues Project, která hrála městské blues. Jejich alba uvítala kritika a koncerty měly široký ohlas. Po dvou letech mu ale začal v hlavě znít jiný zvuk - s bluesovým nádechem, s vražednými dechy a bez ztráty rockové razance. Tahle myšlenka se stala určující pro vznik Blood, Sweat and Tears. Originální dechovou sekci tvořili Dick Halligan na trombon, Jerry Weiss a Randy Brecker na trubky a Fred Lipsius na altku. Child Is Father To The Man (1968) je asi jeho nejlepší prací, vychází z blues-folk-rockového základu, jsou tu slyšet klasické a jazzové prvky, hrají tu smyčce i dechová sekce. Je to jedno z nejlepších alb v období po Sgt. Pepperovi na konci šedesátých let s nádhernými Kooperovými bluesovými opusy I Love You More Than You'll Ever Know a I Can't Quit Her, autorovo zpívání má bezprostřední prožitek. Poslouchat toto album je radost, basová linka, proti ní napsané dechy a krásné vokály v My Days Are Numbered nebo skvělé aranžmá a zpěv Steve Katze v Tim Buckleyho Morning Glory! Kooper zpívá Harry Nilssonovu Without Her přes delikátní jazzovou podehrávku křídlovky a altky Randy Breckera a Freda Lipsiuse. Je to zvuk kapely virtuosů, kteří si užívají sami sebe a nové možnosti, jež jim tehdejší pop muzika přinášela. Kooper po natočení prvního skvělého alba Blood, Sweat and Tears pro neshody s firmou, která na BS&T málo vydělala, kapelu opustil. Místo toho vzal práci v Columbia Records v oddělení A & R. Tady začal produkovat (Simon & Garfunkel) a nahrávat alba. Jako bylo průkopnické album Beatles Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band rok předtím, Super Session (1968) otevřelo zcela nové možnosti rockové hudby. Dvou a tříminutové skladby nahradily delší kompozice vyžadující důvtip a technickou vyspělost. Na polovině alba hraje s Kooperem Mike Bloomfield, ale ten ze zdravotních důvodů práci nedokončil. Excelentním způsobem ho zastoupil Stephen Stills. Jejich verze Season of the Witch patří k nejlepším místům na desce. Prvního alba vytvořeného společně s Bloomfieldem a Stillsem se prodalo milion kusů, stejně bylo uctíváno živé dvojalbum Live Adventures Of Mike Bloomfield and Al Kooper. Pak produkoval album zázračnému mladému bluesmanovi Kooper Session - Al Kooper Introduces Schuggie Otis a realizoval vlastní sólový debut I Stand Alone. Kooper se stále zúčastňoval různých nahrávacích sessions, jeho klávesy nebo piano můžete slyšet na nahrávkách Rolling Stones (You Can´t Always Get What You Want), Jimi Hendrixe (Long Hot Summer Night), The Who (Rael) a v mnoha dalších. Z vlastních alb je ceněno především Easy Does It (1970), po němž krátce koncertoval se stejnojmennou skupinou. V 70. letech se věnoval především producentské práci - Zombies, Nils Lofgren, Don Ellis, Tubes, B.B. King či Joe Ely.V roce 1970 napsal hudbu k filmu Hala Ashbyho The Landlord a o dva roky později se - přitahován hudbou, kterou tam slyšel - přestěhoval do Atlanty. V oblíbené putyce tu objevil Lynyrd Skynyrd. Aby kapele mohl vydávat nahrávky, vytvořil svou vlastní značku Sounds of the South. Produkoval jim první tři alba, na kterých byly nejvìtší hity Sweet Home Alabama, Saturday Night Special a Free Bird. V roce 1974 firmu prodal společnosti MCA a přestěhoval se do Los Angeles. V té době začal Kooper sepisovat svoje vzpomínky. Autobiografie Backstage Passes, jedna z nejlepších knih napsaných o rockové hudbě navíc psaná hudebníkem, vyšla v roce 1977. Zesílená verze tohoto kritiky vítaného svazku popisovala Kooperovu kariéru v letech 1958 - 1997. V roce 1998 vyšla s novým názvem Backstage Passes + Backstabbing....Bastards. V roce 1979 se Kooper přestěhoval do rezidence v Anglii a pokračoval v produkování, do seznamu svých vzkvétajících produktů přidal položku David Essex & Eddie & The Hot Rods. Nahrál a zaranžoval tři skladby pro album George Harrisona Somewhere In England a hrál se zbývajícími členy Beatles Georgem Harrisonem, Paulem McCartneyem a Ringo Starrem na hitu č. 1 All This Years Ago. Po návratu do USA produkoval album country rockera Joe Ely, rodáka z jeho nového domova, z Austinu v Texasu. pak se vrátil do L.A. a hrál na turné s Bobem Dylanem. Znovu sestavil Blues Project a po šestileté přestávce natočili nové album Championship Wrestling. Potom vzal místo ředitele oblasti západního pobřeží společnosti A&R pro PolyGram Records, kde napomohl podepsání smlouvy s Richardem Thompsonem. Setkal se také s producentem a ředitelem Michaelem Mannem, který byl strůjcem úspěchu Miami Vice. Mann najal Al Koopera, aby složil hudbu pro jeho detektivní TV seriál. Kooper napsal originální muziku a pro každou epizodu vybral něco ze své obrovské diskotéky, což dávalo seriálu pocit 60. let. Napsal také hudbu k miniseriálu The Drug Wars oceněnému Emmy a produkoval část soundtracku filmu Johna Waterse Cry Baby. Koncem 80. let si vzal Kooper dovolenou od show bussinesu. „Jenom jsem si dal pauzu“ vysvětluje, „přestal jsem hledat práci." Mezitím Beastie Boys natočili Kooperovu skladbu Flute Thing na album Ill Communications, kterého se prodalo půt milionu kopií. V létě 1991 hrál na klávesy a kytaru na turné s Joe Walsh´s Ordinary Avetage Guy. Na podzim se stal hudebním režisérem pořadu kabelové televize k narozeninám Ray Charlese. Kooper se také zúčastnil koncetrtu při příležitosti třicátého výročí koncertování Boba Dylana v Madison Square Garden, kde zopakoval klasický varhanní part v Like a Rolling Stone a Leopard Skin Pillbox Hat. Doprovázel Dylana také na turné v Anglii a na Prince´s Trust koncetě v Hyde Parku (1996). Po deseti letech produkční práce pro ostatní se na Koopera obrátila firma The MusicMasters s nabídkou, aby pro ni natočil instrumentální album. Výsledkem bylo Rekooperation (1993). V 90. letech působil v Nashville, podílel se třeba na Dylanově albu Under The Red Sky (1990) a produkoval Scapegoats skupiny Green On Red. Po pětadvaceti letech pozval na tři koncerty v Bottom Line v New Yorku (1994) bývalé spoluhráče z kapel Blood, Sweat & Tears a Blues Project. Výsledkem bylo živé dvojCD Soul of a Man. Kooper tady sjednotil zvuk spojující soul, jazz a gospel ovlivněný Blood, Sweat & Tears a Blues Project a navzdory různorodému obsazení je to jeho nejdokonalejší projekt vůbec. Spočítáme-li alba, na kterých Al Kooper hraje klíčovou roli jako skladatel, zpěvák, klávesista, kytarista nebo producent, dostaneme desítky miliónů prodaných desek a singlů a spoustu odvysílaného času v rádiích. Kooper nikdy nebyl masově známou hvězdou, byl vyhoštěn do druhořadého postavení někam mezi Johna Mayalla a Steve Winwooda. Vzhledem Vždycky dělal a stále ještě dělá - Black Coffee (2005) - výbornou hudbu a zůstává respektovaným impozantně talentovaným performerem, jedním z nejinteligentnějších lidí v rockové hudbě.