John Surman

Narodil se v roce 1944 v Devonu, je skladatelem a hráčem na řadu nástrojů, patří mezi klíčové postavy evropských muzikantů, kteří zcela zásadně rozšířili mezinárodní obzory jazzu v 70. a 80. letech. John Surman se řadí k takovým jménům jako jsou John McLaughlin, Dave Holland či Jan Garbarek. Již dlouho je uznáván jako prvotřídní improvizátor i jako skladatel, jehož dílo přesahuje hranice jazzového repertoáru a nyní v 90.letech je na vrcholu svých tvůrčích sil. Už před třiceti léty bylo jasné, že Surman je fenomén. Jako teenager hrál ne právě snadnou hudbu svého přítele z Devonu, Mika Westbrooka, a pak ohromil Londýn svým projevem instrumentální zběhlosti kombinované s vášnivou a bouřlivou představivostí. Jeho prvním nástrojem byl technicky náročný barytonsaxofon, a ve svém extrémním hledání sáhl k sopránsaxofonu i basklarinetu. V té době se také zabýval elektonikou a syntezátory, což bylo považováno za úchylku od akustické čistoty. Je příznačné, že Surmanovy tvořivé instinkty dokázaly vše překonat. Cokoliv udělal bylo poznamenáno vzácnou muzikálností. Podstata a originálnost Surmanovy tvorby není nikdy podřízena jeho bezchybné technické virtuozitě. Uprostřed 70. let vydal řadu důležitých alb – sólový projekt „Westerig Home“ a „Morning Glory“ s Terje Rypdalem a Johnem Taylorem. Jiným významným počinem bylo Trio SOS, kde hrál společně s Alanem Skidmorem a Mike Osbornem. Kombinovali elektroniku se sóly tří vynikajících saxofonů. Tehdy začala také jeho dlouhodobá spolupráce s choreografkou pařížské opery Carolyn Carlson. Trio užívalo syntezátorů i ve spolupráci s trombonistou Albertem Mangelsdorfem („Sonitinas“). Společně se Stanem Traceym a norskou zpěvačkou Karin Krog natočil „Cloudline Blue“, účastnil se řady turné a nahrával s kvartetem basisty Miroslava Vitouše až do roku 1982. Během 80. let hrál s DeJohnettem, Barre Phillipsem, Tony Oxleyem, spolupracoval s Kenny Wheelerem, Dave Hollandem, Elvinem Jonesem a v kvartetu spolu s Paulem Bley, Bill Frisellem, a Paulem Motianem. Po několik let vystupoval i s Gilem Evansem. Duo s Karin Krog občas rozšiřoval o sbor. Jako skladatel pokračoval v práci pro moderní balet a to nejen pro Carolyn Carlson v Paříži, ale také pro jiné evropské společnosti. Pro Sadlers Wells Royal Ballet napsal „Private City“, skládal hudbu pro televizi i divadlo. John Surman je trvalým vítězem anket a v roce 1989 získal „Bird Award“ na Jazzovém festivalu Severního moře v Holandsku a „Wire Award“ za služby jazzové hudbě ve Velké Británii. Surmanova hudba vykrystalizovala z bohaté směsice hudebních zdrojů. Byť je pro něho prvořadou láskou tradiční jazz (ranný Ellington), zároveň ho ovlivňuje i melodika sborového zpěvu a anglická národní hudba. „Podívám-li se zpět, co mne přivedlo k hudbě, bylo to všechno, co jsem slyšel ještě před tím než jsem se začal zabývat jazzem“, říká Surman. Trvalá radost z jeho umění vyplývá z kontrastu jednoduché melodie, svěží orchestrální stavby a intenzívní improvizace. Surman není v českých zemích zdaleka neznámým hudebníkem. Poprvé u nás hrál v roce 1970 na VII.MFJ v Praze spolu s kontrabasistou Barre Phillipsem, bubeníkem Stu Martinem. Toto Trio se zúčastnilo i natáčení českého bandového alba „B & S“, které vzniklo za spolupráce Václava Zahradníka a trombonisty Slide Hamptona. Surmanův dlouholetý spoluhráč Barre Phillips účinkoval např. v roce 1982 i v hradeckém divadle Drak. John Surman hrál poté i na XIII. MFJ v Praze v roce 1980.