Mike Stern

Kariéra Mike Sterna trvá již tři dekády a jeho diskografie zahrnuje více jak deset eklektických a inovativních nahrávek. Čtyřikrát byl nominován na GRAMMY a má stálé postavení jednoho z předních jazzových a jazzfusion kytaristů a skladatelů své generace. Narodil se v Bostonu v lednu roku 1953, vyrostl ve Washingtonu D.C., do Bostonu se ale vrátil studovat hudbu na Berklee College of Music. Po absolvování školy nastoupil v dvaadvaceti letech do slavné kapely Blood, Sweat and Tears, kde hrál tři roky. Následovalo krátké angažmá ve fusion bandu Billy Cobhama v letech 1979 - 1980. Potom se přestěhoval do New Yorku, kde byl naverbován do kapely Milese Davise, kde hrál klíčovou roli při mistrově slavném návratu v roce 1981 (společně s baskytaristou Marcusem Millerem, bubeníkem Alem Fosterem, perkusistou Minem Cinelu a saxofonistou Billem Evansem). Během tříletého období s Milesem se Stern objevil na třech nahrávkách jazzového mistra - Man with the Horn, Star People a živém albu We Want Miles. V letech 1983 až 1985 hrál na turné s kapelou Word of Mouth Jaca Pastoriuse a do kádru Davisovy kapely se vrátil při jeho druhém turné, které trvalo do konce roku. V roce 1985 také natočil svoje první album jako lídr Neesh pro japonskou Trio label. O rok později měl debut na značce Atlantic s albem Upside Downside, na kterém hráli proslulí kolegové saxofonista David Sanborn, baskytarista Jaco Pastorius, saxofonista Bob Berg, basisté Mark Egan a JeffAndrews, hráč na klávesy Mitch Forman a bubeníci Dave Weckl a Steve Jordan. Další dva roky byl Mike Stern členem nadupaného kvintetu Michaela Breckera, který se objevil na albu Don't Try This At Home. V létě roku 1986 hrál Stern s Davidem Sanbornem a později v elektrické verzi Steps Ahead s Mikem Mainierim na midi vibes, Michaelem Breckerem hrajícím naEWI, Darrylem Jonesem na baskytaru a Stevem Smithem na bicí. Díky slibnému debutu si Stern vysloužil druhé album na Atlanticu Time In Place (1988). Následovala alba Jigsaw (1989) a Odds Or Evens (1991), obě obratně předvádějí legendární kytarovou obratnost a muzikálnost. Během tohoto období zformoval Stern také pro turné kapelu, ve které hráli saxofonista Bob Berg, bubeník Dennis Chambers a basista Lincoln Goines. Hráli spolu od roku 1989 do 1992, kdy Stern potkal Michaela a Randy Breckera ve znovu sestaveném Brecker Brothers Bandu, výsledkem spolupráce bylo album Return of theBrecker Brothers, realizované v roce 1992. Důležitá byla také spolupráce s muzikanty s výborným kreditem, s tenorsaxofonistou Joe Hendersonem a živá nahrávka 4 Generations of Miles, kde se potkal s dalšími absolventy jazzové uvniverzity Milese Davise - Georgem Colemanem (tenorsaxofon), Jimmy Cobbem (bicí) a Ronem Carterem (kontrabas). V devadesátých letech dokázal plodnost a kriticky úspěšné období. Jeho uznávané album Standards (And Other Songs), realizované v roce 1993, mu získalo ocenění nejlepší kytarista roku čtenářů i kritiků časopisu Guitar Player. Následovala další úspěšná alba - Is What It Is (1994) a Between The Lines (1996) - obě získala nominace na Grammy. V roce 1997 natočil Give And Take s basistou Johnem Patituccim, bubeníkem Jackem DeJohnettem, perkusistou Donem Aliasem a specialními hosty Michaelem Breckerem a Davidem Sanbornem. Jejich neformální verze skladeb Oleo (Sonny Rollins), Giant Steps (John Coltrane), I Love You (Cole Porter) a Who Knows (Jimi Hendrix) pomohly Sternovi získat cenu Orvilla W. Gibsona pro nejlepšího kytaristu roku. Jeho devátým opusem pro Atlantic se stal šestistrunný summit s kolegy Billem Frisellem a Johnem Scofieldem nazvaný Play. Jeho realizace Voices (2001) byla jeho prvním vpádem do vokální hudby a stala se další Grammy nominací. Po patnácti letech u společnosti Atlantic přešel k firmě ESC, kde v roce 2004 realizoval album These Times, eklekticky vybírající od všeho něco, obsahující hostujícího basistu Richard Bonu, saxofonistu Kenny Garretta a banjistu Belu Flecka. Prospolečnost Heads Up realizoval Mike Stern své poslední album Who Let the Cats Out? Bez ohledu na to, kdo pustil kočky ven, jsou kočky opravdu přítomny na nahrávce, kromě nich tu můžete slyšet i Richarda Bonu (zpívá ve dvou skladbách), Anthony Jacksona, Meshell Ndegeocella, Chris Minh Dokyho, VictoraWootena, trumpetistu Roye Hargrova, saxofonistu Boba Franceschini a Boba Malacha, bubeníka Dave Weckla a Kim Thompsona, na harmoniku hraje Gregoire Maret, producentem nahrávky a klávesákem je Jim Beard.