Účinkující
Chris Minh Doky
Na Jazz Goes to Town zahrál s kapelou
Web
Historie/Popis
Chris Minh Doky patří k nejtalentovanějším basistům v současné hudbě. Tento umělec žijící v New Yorku je považován za jednoho z mistrů kontrabasu, široce uznávaný pro svůj vášnivý přednes a mimořádný technický dar. Doky v sobě nese zřetelnou dánskou kontrabasovou tradici - kontrabasu jako sólového nástroje. S hudebními kořeny odvozenými z jeho lásky ke groovům amerického východního pobřeží a ze skandinávské lyrické tradice Doky rozvinul zřetelný zvuk a vytvořil svůj vlastní unikátní styl. Dokyho ojedinělá schopnost hrát s úměrnou kreativitou a dynamikou jako sólista nebo jako spoluhráč ho přivedla na seznam Top Ten Bassists v Reader’s Pollu a zajistila mu ocenění Artist of the Year stejně jako platinou oceněný prodej. Souběžně vede svoji vlastní kapelu a hraje s některými z nejvýznamnějších jazzových umělců současnosti. Byl základní částí Quintetu Michaela Breckera od roku 2001, aktuálně také hraje na turné s Mike Stern Band. V průběhu let Doky realizoval sedm sólových alb, což zahrnuje vysoce chválený projekt Cinematique nebo elektronickojazzové The Nomad Diaries. Kromě toho společně s bratrem vedl nahrávání dvou alb. Doky se také objevuje na bezpočtu nahrávek jako sideman. Pro svou hudební inteligenci je stále více žádán při natáčení soundtracků a produkování projektů jazzových a popových umělců. Narodil se v hudební rodině v Kodani v roce 1969 vietnamskému otci a dánské matce. Motivován a vzděláván otcem začal hrát v šesti letech na piano. Získal několik ocenění v lokálních klavírních soutěžích. V době studií na střední škole změnil svoji hudební víru a přešel na baskytaru. Jako vášnivý fanoušek kapel typu Earth, Wind & Fire, hrál jako teenager v různých funkových kapelách. Ale album Milese Davise My Funny Valentine ho v šestnácti přivedlo k jazzové tradici. O rok později změnil svůj hlavní nástroj na kontrabas.
Zanedlouho se stal vyhledávaným basistou v jazzových klubech kolem Kodaně. Po studíích na střední škole, v osmnácti letech, opustil domov plný odhodlání prozkumat jazzovou tradici z první ruky. Přestěhoval se do New Yorku a začal tady pracovat při studiích a hrát po klubech na Manhattanu s dalším mladým nastupujícím muzikantem, pianistou Joey Calderazzem, se kterým se později znovu setkal v bandu legendárního saxofonisty Michela Breckera. Brzy se stal nejen excelentním sidemanem, ale také invenčním sólistou. Angažmá v kapele Mike Sterna v roce 1991 bylo pro talentovaného basistu Dokyho velkým zlomem. Od roku 1992 už byl pevně zavedený na mezinárodní jazzové scéně s reputací jednoho ze špičkových newyorkských basistů. Hrál s mnoha hudebníky, kterým se předtím obdivoval z nahrávek -David Sanborn, Ryuichi Sakamoto, Michele Camilo, Trilok Gurtu nebo Bireli Lagrene.
V roce 1994 Doky spojil síly se svým starším bratrem, pianistou Niels Lan Dokym, a zformovali Doky Brothers. Pro label Blue Note kapela realizovala dvě úspěšné nahrávky. Následovalo album Chris Minh Dokyho s názvem Minh pro Blue Note (1998), jeho další sólové album po devíti letech. Získalo široký ohlas mezi kritiky i posluchači a pozvedlo Dokyho mezinárodní sólovou kariéru na novou úroveň. Dokyho práce na albu Minh na něho upozornila dánskou ikonu, popovou a rockovou zpěvačku Sanne Salomonsen, která ho požádala o spolupráci. Doky jí produkoval hit album In a New York Minute (1999), které získalo ocenění za dvakrát platinový prodej a také dánskou hudební cenu. Po úspěchu alba Minh následovalo světové turné a s muzikanty, kteří se ho zúčastnili, doplněni ještě hosty jako John Scofield, Kenny Garrett, a dalšími natočili akustické jazzfunkové Listen Up. Po letech zkoumání funky možností v jazzu cítil Doky, že je čas k návratu ke kořenům. Na albu Cinematique k sobě poskládal několik z nejlepších hudebníků své generace pro triová nahrávací sessions. Doky a jeho mnohaletí přátelé vytvořili intimní a originální nahrávku pohrávající si s Dokyho oblíbenými filmovými a televizními tématy. Na jeho nejnovějším albu CD The Nomad Diaries Doky předvádí výsledek svého dlouhodobého zkoumání elektroniky. Byl inspirován prací umělců jako Massive Attack, Bjork, Nils Petter Molvaer, Talvin Singh a Ryuichi Sakamoto (se kterým Doky před lety hrál a který se také na albu objevuje).
