Ulf Wakenius

Švédský kytarista Ulf Wakenius (narozený 16. 4. 1958 v Halmstadu) začal s kytarou v jedenácti letech. Od roku 1997 získal pro kytaristu nejprestižnější flek - členství v Oscar Peterson Quartetu. Jeho předchůdci byli takoví borci jako Barney Kessel, Herb Ellis a Joe Pass. Také byl členem tria Ray Browna. Ulf Wakenius hraje i s vlastní kapelou a natočil mnoho výborných alb, z toho deset sólových. Jako sideman jich natočil mnoho s mnoha jazzovými legendami. V sedmnácti už byl zavedeným muzikantem, hrál s různými švédskými bandy po Evropě. Počátkem osmdesátých let založil s Peterem Almqvistem mezinárodně úspěšné kytarové duo Guitars Unlimited. Ze zastávky v Riu vznikla tři alba se Sivucou – Let's Vamos, Aquarela Do Brazil a Rendez-Vouz in Rio (1987 Sonet). Koncem dekády začala také spolupráce s dánským kontrabasistou Niels-Henning Ørsted Pedersenem, jejich spolupráce byla velmi plodná, zrodila se alba This Is All I Ask (1998 Verve) a Those Who Were (1996 Verve), koncerty po celé zeměkouli a taky četné TV shows. Vlastní Ulf Wakenius Group realizovala album Venture (1991) s Jack De Johnettem na bicí, Bill Evansem a Bob Bergem na saxofony, Randy Breckerem na trubku, Niels Lan Dokym na piano, Chris Minh Dokym a Lars Danielssonem na basy. Spolupráce s americkými hudebníky pokračovala v New Yorku (Niels Lan Doky – piano, Ira Coleman – basa a Billy Hart – bicí). His Enchanted Moments (1997 Dragon) bylo natočeno s Lars Janssonem hrajícím na piano, Lars Danielssonem na basu a Raymond Karlssonem na bicí. Na Dig In (1997 Sittel) je line up s Gösta Rundqvistem (piano), Yasuhitou Morim (basa) a Jukkis Uotilou (bicí). Live (Dragon), The Guitar Artistry of U.W. (2002 Dragon). Potom následovalo Tokyo Blue (2003) s Carsten Dahlem na piano, Morten Lundem na bicí a Yasuhito Morim na  basu, Forever you (2003 Stunt) s Carsten Dahlem hrajícím na piano, Morten Lundem na bicí a Larsem Danielssonem na basu a album Checkin' In (2004 Megaphon). K posledním realizacím patří Notes From the Hart (2005 ACT), což je pocta pianistovi Keith Jarrettovi, natočená s Lundem a Johanssonem. Wakenius vedl spolu s pianistou Haakonem Grafem počátkem devadesátých let kapelu Graffiti s rytmikou bandu Johna Scofielda, bubeníkem Dennisem Chambersem a basistou Gary Graingerem. Kromě turné po Státech a Evropě natočili i velmi dobře přijaté album. Podílel se na Duke Ellington Swings (1998 Telarc), s Oscarem Petersonem realizoval Summernight in Munich (1999 Telarc) a Trail of Dreams s Oscarem Petersonem a Michelem Legrandem (2000 Telarc). V dalších letech také hrál s výjimečnými hráči jako jsou Milt Jackson, Ray Brown, Joe Henderson, Herbie Hancock, Michael Brecker, Phil Woods, Clark Terry, Johnny Griffin, Toots Thielemans, Jack DeJohnette, Max Roach, Jim Hall, Art Farmer, Benny Golson, James Moody, Roy Hargrove, Randy Brecker. S ikonou kontrabasu Rayem Brownem hrál na (Top Ten 98 v Americe) albech Summertime (1998) a Seven Steps to Heaven (1999). Také hrál na CD Some of My Best Friends Are Guitar Players (2001 Telarc). S kytaristou Patem Methenym si zahrál v roce 2003 na festivalu Jazz Baltica. Točil také s Viktorií Tolstoy a Esbjörnem Svenssonem.