Jack DeJohnette

Jack De Johnette se narodil v Chicagu 9. srpna 1942. Je považován za jednoho  z největších bubeníků v historii jazzové hudby. Studoval klasický klavír od čtyř do čtrnácti let, ještě před tím, než začal hrát na bicí s vysokoškolským koncertním bandem. Na chicagské Conservatory of Music navštěvoval soukromé lekce klavíru. De Johnettův strýc, Roy L. Wood Sr., který byl jedním z nejpopulárnějších jazzových DJ v jižní části Chicaga a později víceprezidentem National Network of Black Broadcasters, byl Jackovi vzorem, který ho inspiroval k tomu, aby se věnoval se jazzu. Ve svých raných muzikantských letech na chicagské scéně vedl vlastní skupiny a byl stejně žádaný jako klavírista i jako bubeník. Hrál R&B, hard bop, avantgardu a aktivně hrál s experimentátory z AACM v jeho počátcích, například se zakladateli hnutí Muhalem Richardem Abramsem, Roscoe Mitchellem a Josephem Jarmanem. V roce 1966 se přestěhoval do New Yorku, hrál vedle Rashieda Ali v John Coltrane Quintetu a také se saxofonistou Jackie McLeanem. Mezinárodního uznání se mu dostalo spoluprácí s Charles Lloyd Quartetem, jednou z prvních cross-over jazzových skupin, která si získala pozornost i rockového publika (1966-1968). V tomto bandu se také na světové scéně objevuje pianista Keith Jarrett. Slavný titul Forest Flower vyšel i v Československu v jazzové edici gramofonového klubu fy Supraphon. V roce 1968 vstoupil Jack De Johnette do kapely Milese Davise (nahradil tu Tony Williamse) v čase natáčení epochálních alb Bitches Brew a Live Evil, která změnila další vývoj jazzu. Ve své autobiografii Miles Davis řekl: "Jack De Johnette mi hrál tak důmyslné groovy, že jsem přes ně rád hrál." Taky Jarrett brzy následovat De Johnetta do Davisova bandu. V roce 1968 natočil své první album jako lídr pro značku Milestone nazvanou The De Johnette Complex, kde Jack hrál melodiku spolu se svým rádcem Royem Haynesem na bubny. Počátkem sedmdesátých let natočil Have You Heard v Japonsku a dvě alba pro Prestige nazvané Sorcery a Cosmic Chicken. Těchto prvních nahrávacích sessions se spolu s Jackem zúčastnili Gary Peacock, Bennie Maupin, Stanley Cowell, Miroslav Vitous, Eddie Gomez, Al Foster a Peter Warren. Jack začal nahrávat jako lídr pro ECM, (první nahrávku pro tento label je duet Rutya a Daitya z roku 1971), přičemž každá z jeho postupných kapel Directions, New Directions a Special Edition významně přispěla k vývoji jazzu. V kapele New Directions hráli dva výteční hudebníci, kteří s De Johnettem dlouhou dobu spolupracovali: John Abercrombie a Lester Bowie. A kamarád z chicagských dnů Bowie hrál přerušovaně s De Johnettem až do konce svého života. Nejvýrazněji Lester a Jack spolupracovali na duo albu s názvem Zebra, které bylo vydáno jako soundtrack video i CD. Abercrombie pokračoval v práci s De Johnettem v Gateway Triu, spolu s Dave Hollandem. De Johnettova skvělá kapela Special Edition hrála s proměnlivou dechovou sekcí tvořenou hudebníky jako David Murray, Rufus Reid, Howard Johnson, Arthur Blythe, Chico Freeman, Greg Osby, Michael Caine, Lonnie Plaxico, Gary Thomas a John Purcell. De Johnette nahrával jako lídr pro Columbii, Landmark, MCA/GRP a Toshiba/EMI/Blue Note, ale převážná část jeho nahrávek je na etiketě ECM. Kromě toho, že vedl svoje vlastní projekty a kapely, je De Johnette přes dvacet let členem nesmírně populárního Keith Jarrett/Gary Peacock/Jack De Johnette Tria, které je dlouhá léta vyhlašováno odborníky i fandy za nejlepší jazzový soubor světa. Jack De Johnette spolupracoval s nejuznávanějšími nejtvořivějšími  hudebníky jazzové historie. K nejrenomovanějším patří John Coltrane, Miles Davis, Ornette Coleman, Sonny Rollins, Sun Ra, Jackie McLean, Thelonious Monk, Bill Evans, Stan Getz, Keith Jarrett, Chet Baker, George Benson, Stanley Turrentine, Ron Carter, John McLaughlin, Chick Corea, Lee Morgan, Charles Lloyd, Herbie Hancock, Dave Holland, Joe Henderson, Freddie Hubbard, Abbey Lincoln, Betty Carter a Eddie Harris (ten kdysi rozpoznal De Johnette přírodní talent a přesvědčil ho, aby se věnoval bicím). V poslední době spolupracoval s Bobby McFerrinem, Don Byronem, Danilo Perezem a Gonzalo Rubalcabou.

De Johnette úspěšně začleňuje do své hry prvky free jazzu při zachování  R&B groovu. Typické jsou jeho výjimečné zkušenosti v timingu a ve stylovosti v kombinaci s ohromující improvizační vynalézavostí. Jeho tónová paleta je obrovská, De Johnette jí věnuje maximální pozornost. Přestože je technika jeho hry virtuózní, převažuje jeho komplexní muzikálnost, mezi jazzovými bubeníky relativně vzácná. Dokáže hrát velmi subtilně, soupravu bubnů a činelů využívá melodicky, proto je pro jazzové posluchače snadno identifikovatelný. Jack obdržel za svou hudbu mnoho ocenění, v různých anketách zvítězila jeho alba  Album, Album, Special Edition, Audio-Visualscapes, Parallel Realities (s Herbie Hancockem a Patem Methenym) a Earth Walk. V roce 1991 byl Jackovi udělen čestný doktorát hudby od Berkley College of Music v Bostonu. Jedná se o rozsáhlý seznam ocenění za časopisu Down Beat, za ocenění NY Jazz Awards a Jazz Central (na internetu) spolu s celou řadou dalších mezinárodních ocenění.