Filharmonie Hradec Králové a Kvintet Emila Viklického (CZ)

Od svého zrodu provází člověka, prochází jeho dějinami, ovlivňuje ho svou bezprostředností, poetičností, svou živelnou rytmikou. Ale i zvukovou barevností a širokou škálou výrazových prostředků. Jazz ovlivnil a ovlivňuje básníky, výtvarníky, „útočí na srdce člověka“, jak kdysi řekl Kryštof Kaminski. Jazz spoluvytváří dějiny hudby tohoto století. Desítky a desítky skladatelů ze všech končin světa se inspirují jazzem, vkládají jeho prvky do svých děl, čerpají inspiraci z rytmu, z prvků melodiky a jejich obratů. A naopak jazzová hudba přebírá znaky té starší, věky už prověřené a moudré sestry. Z této syntézy vznikají nová díla obohacující srdce i duši člověka.Skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942) prošel kompoziční třídou K.B.Jiráka, na Mistrovské škole studoval u Josefa Suka. Klavírista Ježek byl odchovancem klavírní třídy prof. Šímy. Skladatel, pianista a dirigent Osvobozeného divadla v americké emigraci působil jako klavírní pedagog a sbormistr. Jeho skladatelské dílo je fakticky rozděleno do dvou proudů: je skladatelem avantgardy, jak bývá označován muzikology. Ta druhá, populární část tvorby Jaroslava Ježka, dodnes vytváří o něm mínění jako o oddaném autorovi slavné dvojice, jí uměl napsat báječné písničky. Ale skutečný význam Ježkův je ve spojení obou poloh jeho výrazových prostředků. Ježek navázal na Stravinského, Pařížskou šestku. Klavírní koncert či fantazie pro klavír a orchestr, další skladby klavírní, oba smyčcové kvartety, houslový koncert a Symfonická báseň z roku 1936 patří k jeho nejpozoruhodnějším skladbám. V každém taktu Symfonické básně si můžeme uvědomit Ježkovo skladatelské místo v dějinách hudby našeho století.Také Bohuslav Martinů (1890-1959) patří k těm, kteří přebírali vlivy jazzu a nechali se jazzem inspirovat. Některé přejaté znaky se staly trvalým vyjadřovacím prostředkem tohoto jedinečného českého skladatele. Jazzová suita, na které Martinů pracoval v Paříži a kterou dokončil v Poličce (1928), byla ještě v červenci téhož roku uvedena na festivalu v Baden-Badenu. A přední švýcarský skladatel Conrad Beck po premiéře napsal, že Jazzová suita byla nejlepší skladbou festivalového koncertu. Skladatel, pianista a aranžér Emil Viklický (1948) má mezi našimi předními představiteli jazzové hudby přece jen odlišné postavení. Moravský folklór, janáčkovská melodika, bezpečná znalost skladatelské techniky a smysl pro zvukovou podobu skladby, to jsou charakteristické znaky Viklického díla. „Klúče od svitania“ vzniky na objednávku Státního komorního orchestru v Žilině roku 1991. Inspirační zdroj našel Viklický ve sbírce Slovenské ľudové piesne (Béla Bartók), kde v písni „Laštovičku pletku, přestřelím na letku“ našel verš: „Keby som mal klúče, klúče od svitania…“ Melodický obrys jsou dvě kvarty nad sebou – což je intervalové spojení používané jak v moderní muzice, tak v jazzu. Skladba v sobě skrývá hudební obraz plný poezie, výborné muziky a tvůrčí potence. Mluvíme-li o vlivu jazzu na hudbu XX. století, zpravidla citujeme dvě jména: Gershwin a Bernstein. Dílo George Gershwina je např. tak bohaté, že stále známe u nás jen jeho zlomek. „Rhapsody in Blue“ se stala fakticky prvním dílem, které Gershwinnvi otevřelo cestu do evropské a zejména české hudební kultury. Je autorem mnoha dalších pozoruhodných partitur, např. Kalvírního koncertu, Cuban Oveture, Second Rhapsody, autorem skvělých písní, hudebních revue, opery Porgy a Bess… Tito čtyři skladatelé, uvedení na zahajovacím koncertu II. Mezinárodního jazzového festivalu v Hradci Králové jsou představiteli hudby tohoto století. Jejich výrazové prostředky jsou odlišné, ale spojuje je jedno: umění! Duch času, chcete-li si pojmenuje tyto autory podle svého, nám je teď dáno naslouchat jejich poselství.