Marcus Miller (USA)

Marcus je Newyorčan - narodil se v Brooklynu v roce 1959. Vyrůstal ve čtvrti Queens. Pochází z hudební rodiny, otec byl varhaník v kostele a sbomistr. Mezi jeho muzikanty - příbuznými je i slavný jazzový pianista Wynton Kelly. Sám začal s hudbou v deseti letech. Učil se na klarinet, o tři roky později přešel na kontrabas a když objevil Jaco Pastoriuse, tak na baskytaru. Klarinet studoval na prestižní Music And Art High School v NYC a na Queens College. Vzory měl v Stanley Clarkovi, Alphonso Johnsonovi, Robertu Bellovi a Jaco Pastoriusovi. Praktikami mu byly newyorské jazzové kluby. Hned po dokončení školy začal hrát profesionálně. S bubeníkem Lenny Whitem v sedmnácti letech. Hrál i s flétnistkou Bobbi Humphrey a s klavíristou Lonniem Listonem Smithem. Velmi brzy si získal pověst vynikajícího baskytaristy. Už tehdy Miller skládal a stal se špičkovým záskokařem. Jazzovým, r&b i popovým. Stál na jevišti za hvězdami velikosti Arethy Franklin, Davida Sanborna, Eltona Johna a mnohých dalších. Léta 1981 a 82 ztrávil na turné s Milesem Davisem, svým idolem z mládí. K Milesovi nastoupil v době, kdy po pětileté pauze, kdy tři roky nedržel v ruce trubku, začal zase hrát. Marcus účinkuje na Davisových albech. The Man With The Horn (1981), We Want Miles (1981), Miles! Miles! Miles! (1981) a Star People (1983). Albová spolupráce s Davisem vyvrcholila v roce 1986 titulem Tutu . V té době už spolu nehráli, ale na desce Marcus Miller vystupoval jako spoluproducent, autor a aranžér. Až na výjimky obstaral všechny nástroje sám. Davis se omezil na roli sólisty. Podobně je tomu později i na albu Amandla. U nejpovedenějšího společného díla, inspirovaného Gilem Evansem, soundtracku Music From Siesta, jsou jako autoři uvedeni Davis s Millerem dohromady. Spolupráce s Davisem otevřela Millerovi další příležitosti. Dokázal zúročit svoje formální hudební vzdělání a pomáhat jiným umělcům jako autor, aranžér, muzikant a producent. Ještě před Milesem spolupracoval třeba s Robertou Flack a Arethou Franklin. Stylový záběr jeho aktivit je opravdu ohromující - jeho schopností využila na jedné straně jazzrocková formace Spyro Gyra, Al Jarreau, Bob James & Dave Sanborn, Dizzy Gillespie, Wayne Shorter na druhé třeba Elton John, Whitney Houston, Jean-Michel Jarre, Paul Simon, Frank Sinatra, Bee Gees, Mariah Carey, Linda Clifford, The Crusaders, Urszula Dudziak, Billy Idol, Julian Lennon, Paul Simon, Simple Minds, Victor Wooten …. Marcus vedle pohostinských nahrávek zvládá ještě pracovat na vlastních projektech a se svou koncertní sestavou vystupuje po celém světě. První album pod vlastním jménem točí ve čtyřiadvaceti. Na Suddenly (1983) hráli kromě Dave Sanborna ještě Ralph MacDonald, Mike Mainieri a Luther Vandross, na druhém albu Marcus Miller (1984) už si vystačil jen se Sanbornem, zbytek natočil sám. Po šestileté odmlce vyplněné prací pro jiné přišla přelomová deska The Sun Don't Lie (1992), ve studiu se i objevili, kromě řady hostů i dva pozdější Millerovi souputníci, bubeník Poogie Bell a trumpetista Michael "Patches" Stewart, kteří hráli na všech dalších Marcusových albech. Na desce je zaznamenána Marcusova verze proslulé skladby Jaco Pastoriuse Teen Town v podobné úpravě, jakou známe od Weather Report, pouze basový part zahrál celý slapem (což je ona technika hry, kdy basista do strun mlátí palcem a ukazováčkem strunu vytrhuje, údajně ji vynalezl právě Miller). Ve skladbě se objevil i Jacův někdejší spoluhráč Wayne Shorter. Deska je instrumentálně vyvážená a žádná individualita není zatlačena do pozadí. Marcus kromě nejrůznějších baskytar a basklarinetu hraje na rytmickou kytaru a různé klávesy. Na desce se vystřídalo šest bubeníků a dodnes patří k vrcholům energického funk jazzu. Millerovy koncertní a nahrávací aktivity se protnuly na albu Live & More, které je ohlédnutím za jednou koncertní sezónou, výběrem z živých nahrávek pořízených v Japonsku, Švýcarsku a Los Angeles. I tady se Marcus projevuje jako multiinstrumentalista - hraje na basu, basklarinet, sopránsaxofon, kytaru a klávesy. Na albu je zajímavá verze Gershwinovy písně Summertime. Na následujícím Tales sestaveném z vlastního i převzatého hudebního materiálu jsou použity dochované nahrávky hlasů jazzových velikánů, beatlesovské Come Together vtipně funkově kořeněné Millerovými dětmi nebo basklarinetová verze písně Strange Fruit z repertoáru Billie Holiday. I na jeho zatím posledním sudiovém albu M2 je řada skvělých hostů, vedle vlastních kompozic tu zazní Mingusovo Goodbye Pork Pie Hat nebo Cobhamův Red Baron. M2 byla oceněna Grammy hned v několika kategoriích. A nedávno (2003) vyšlo živé dvoj CD s výběrem nahrávek z posledního turné s názvem The Ozell Tapes. Výčet alb, na nichž se Miller nějakým způsobem podílel, jde do stovek. Celá discografie je na jedenadvaceti stránkách!