Dave Liebman Dublin Projekt (USA/IRL)

Dave Liebman koncertoval a natáčel v posledních 15 letech s mnoha evropskými rytmikami. Pro speciální turné 2001 si vybral trio irských muzikantů, kteří s ním hráli již v roce 1989 a také s nimi natočil album „TOMORRO’S EXPECTATIONS“, a mladého saxofonistu nastupující irské generace.Virtuos na soprán saxofon a komponista – inovátor se narodil v Brooklynu v New Yorku 4. září 1946. Klasický klavír začal studovat v devíti letech a saxofon ve dvanácti. Pro jazz jej definitivně získalo setkání s Johnem Coltranem, kterého viděl hrát živě ve slavných New Yorských jazzových klubech – Birdland, Village Vanguard a Half Note. Na střední a vysoké hudební škole (Queens College) Liebman studoval spolu s Joe Allardem, Lennie Tristanem a Charlesem Lloydem. Pomohl založit svépomocnou hudební organizaci Free Live Communication. Po absolvování univerzity se plně věnuje hudbě jako aktivní jazzový umělec. Po dvou letech strávených s Ten Wheel Drive (1970), kapelou hrající ranou jazz fusion, hrál (1972) s vlastní skupinou Sawbuck, nahrával s J. Mc Laughlinem (My Goal’s Beyond). Jako saxofonista a flétnista se definitivně etabloval v jazzové špičce účinkováním se skupinou legendárního Coltranova bubeníka Elvina Jonese, po dvou letech si Liebmana do svého comba najal Miles Davis. Léta 1973 – 74 byla naplněna cestováním, nahráváním a získáváním neuvěřitelných zkušeností přítomností jazzového Mistra. Ve stejné době začíná Liebman prozkoumávat vlastní hudební kompoziční možnost v Open Sky Triu s Bobem Mozesem a pak společně s Richiem Beirachem a Johnem Abercrombiem v Lookout Farm (1974). Skupina natáčela pro německou značku ECM, A&M i Horizont, byla na šňůře v Indii, Japonsku a Evropě. V roce 1976 zvítězila kapela Lookout Farm v mezinárodní anketě kritiků časopisu Dawn Beat, jako skupina zasluhující si zvláštní pozornost. V roce 1978 byl Liebman na světové túře s Chickem Coreou a vytvořil vlastní band David Liebman Quintet se sidemany John Scofieldem, Kenny Kirklandem a Terumasem Hino. Po třech letech činnosti, kdy natočili několik nahrávek a podnikli několik světových turné, se opět shledává s Richiem Beirachem. Začali hrát a nahrávat jako duo. V roce 1981 ale formují skupinu Quest doplněnou zpočátku o kontrabasistu George Mráze a bubeníka Al Fostera. Od roku 1984 se rytmika vyměnila, v kapele hraje Ron McClure a Billy Hart. Do roku 1991 Quest natočili sedm CD, odehráli řadu rozsáhlých turné a uskutečnili mnoho jazzových dílen po celém světě. V roce 1990 sestavil Liebman The Dave Liebman Group ve složení: Phil Marokwitz na klávesy, Vic Juris na kytaru, Jamey Haddad na bubny a Tony Marino na baskytaru, natočili několik CD, hráli v Evropě, Japonsku a Izraeli. Produkovali velmi elektrický, současný styl. I současný line-up zahrnuje Jurise, Marina a novou tvář – Markoa Marcinka. V posledních několika dekádách Liebman často hrál se špičkovými evropskými hudebníky jako jsou Joachim Kühn, Daniel Humair, Paolo Fresu, Jon Christensen a Bobo Stenson. V minulých letech Liebman natáčel pro francouzský label Bleu a vystupoval s rakouským bubeníkem Wolfgangem Reisengerem a francouzským basistou Jean-Paul Celeaou. Jeho pověst v Evropě vedla ke spolupráci s big bandy a rozhlasovými orchestry jako WDR v Kölnu, s novou hudební skupinou Klang forum ve Vídni a s Metropolitním orchestrem v Holandsku, hrajícím hudbu speciálně napsanou ve stylu Liebmanovy hry na sopránsaxofon. Od roku 1973 se pravidelně umísťuje v Down Beat Critics Poll mezi pěti nejlepšími světovými sopránsaxofonisty. Liebman publikoval několik odborných knih, instruktážních videí, publikuje komorní hudbu a přispívá pravidelně do různých časopisů jako Saxofon Journal a Jazz Educator’s Journal. Jeho pedagogické aktivivty na univerzitách a na jazzových „klinikách“ probíhají doslova všude na světě, je žádán v první řadě kvůli svým rozmanitým hudebním zájmům, odborné znalosti hry na několik nástrojů a schopnosti artikulovat spletitosti jazzového jazyka a techniky. Liebman získal dva NEA granty za kompozici (1980) a sólostický výkon (1991). V roce 1989 založil Mezinárodní svaz jazzových škol, organizaci věnující se vytváření vzdělávací sítě pro pedagogy a studenty Mezinárodních jazzových škol, pro pedagogická setkávání, výměny programů a informačních bulletinů. V roce 1997 Liebman přijal čestný doktorát hudby na prestižní Sibeliusově akademii v Helsinkách. V roce 1998 byl navržen na Grammy v kategorii nejlepší jazzové sólo za nahrávku My Favourite Things. V roce 2000 byl Liebman uveden do Dvorany slávy mezinárodního svazu jazzových pedagogů pro jeho přínos jazzové pedagogice.Do konce roku 2000 David Liebman natočil 255 nahrávek, na 42 byl leadrem projektu a na 44 byl co-leadrem. Zkomponoval na 200 původních, na nosiče natočených, skladeb. Jeho umělecký záběr sahá od přímočaré výpovědi po komorní jazz, od fusion po avantgardu. Tato rozmanitost je vždy vedena jeho přesvědčením, osobní názor a smysl pro dobrodružství je v Liebmanově muzikantské estetice zásadní. Conor Guilfoyle bubnuje od třinácti, nástroj studoval soukromě u Johna Wadhama, špičkového irského jazzmana, v 17 letech začal hrát s předními irskými jazzmany, pokračoval ve studiu bicích v New Yorku, hrává také latinskoamerickou a indickou hudbu. John Abercrombie, Larry Coryell, David Liebman, Sonny Fortune, Pat la Barbara, Ronnie Cuber, Joe Lovano, Kenny Wheeler, Mark Levine, Mal Waldron, John Taylor – to jsou slavní jazzmani, se kterými Conor hrál. Věnuje se také pedagogické činnosti. Učil např. na Berklee College v Bostonu, New School v New Yorku nebo Tufts Univerzity v Massachusetts. Ronan Guilfoyle, basista a komponista, patří k nejpřednějším postavám irského jazzu. Mezinárodní uznání si získal jako hudebník, skladatel i pedagog. Jaho kariéra začala spoluprací s Louisem Stewartem v roce 1980. Hudbu studoval v Banff Centre for Arts v roce 1986 a 1987 veden pedagogy Johnem Abercrombiem, Dave Hollandem a Steve Colemanem. Je vyhledávaným hráčem na irské i mezinárodní scéně. Spolupracoval s Dave Liebmanem, Kenny Wernerem, Joe Lovanem, Kenny Wheelerem, Keith Coplandem, Brad Mehldauem, Johnem Abercrombiem, Larry Coryellem, Benny Golsonem, Jim McNeelym, Sonny Fortunem a dalšími. Od roku 1993 začíná s úspěchem komponovat (vedle jazzových kompozic i skladby pro klavír, komorní hudbu i orchestrální kompozice). Již deset let se věnuje pedagogické činnosti, učí na slavných školách jako je Berklee College v Bostonu nebo Royal Academy of Music v Londýně. Je autorem publikace Creative Rhythm Concepts for Jazz Imrpovization. Michael Buckley je vycházející hvězda irské jazzové scény, začínal v šesti letech, už ve třinácti si zahrál na flétnu s legendárním George Colemanem v National Concert Hall v Dublinu. V posledních letech se věnuje převážně saxofonům. Dnes 29 letý Buckley hrál s The Mignus Big Bandem, Dave Liebmanem, Kenny Wheelerem, Lee Konitzem, Grant Stewartem. Byl také sólistou BBC Big Bandu. V roce 1998 vydal debutové album „THE PENDULUM“ dobře přijaté kritikou a označené jako irské album roku. Se souborem The Quartet JAMS hraje po evropských klubech. Kytarista Mike Nielsen začínal s hudbou ve čtyřech letech. Ve dvanácti už hrál s místními skupinami. Klasickou kytaru a hudební teorii studoval v Dánsku u Niels Krogsbolla, ve studiích pokračoval na R.I.A.M. and College of Music, na Berklee College of Music v Bostonu, klasický diplom má z Trinity College v Londýně. Dnes učí sám na konzervatoři v Dublinu a v Newpark Music Center v Dublinu i jinde. Hrál s Dave Liebmanem, Kenny Wheelerem, Larry Coryellem, Kenny Wernerem, Simon Nabatovem, Michael Moorem nebo Joe Lovanem. Hostoval s Irish National Concert Orchestra. Na několika festivalech předvedl vlastní sólový program. Píše i pro kytaru, piano, kytarové duo, duo flétna kytara. Pro kvartet, sextet, oktet a velké orchestry. Dvacet jeho kompozic bylo natočeno.